Jak jsem se vyrovnala s úzkostí

Dnešní článek vůbec nebyl v plánu, ale prostě mě tak napadlo, že bych mohla přidat novou rubriku ,,Z mého života“, kde bych se s vámi podělila o to, co v životě zažívám, a co možná zažíváte taky. Týkalo by se to konkrétních situací, které bych rozvedla, právě jako dnešní téma – úzkost. V době 21.století se staly psychické problémy morem mladých lidí, a proto se vsadím, že i vás bude zajímat, jak jsem se s ní vyrovnala.

Moje zkušenosti s úzkostí

Možná si říkáte, jak se ke mně vlastně úzkost dostala. No.. Sama si to úplně nepamatuju, ale od určité doby jsem se budila s pocity, které jsem si nedokázala vysvětlit. Těžko se mi dýchalo, cítila jsem tlak, knedlík v krku a něco, co mě svíralo zevnitř. Bylo to hrozně nepříjemné a stávalo se to jen tak. Snažila jsem se najít příčinu, ale ať už jsem změnila prostředí nebo měla sebelepší den, stejně dorazila.

Takto jsem se s úzkostí seznamovala asi rok, než jsem si řekla, že je na čase nechat si poradit od odborníka. Nejprve jsem totiž neměla pocit, že by to zašlo tak daleko, JENŽE terapie neslouží lidem, kteří jsou v koncích, ale všem lidem. Když se tak rozhlížím kolem sebe, spousta lidí by si na sezení měla zajít, a předešla by tak nejen problémům, které způsobují sami sobě, ale také ostatním – včetně mě.

Řekla jsem si, že tedy nastal můj čas a šla jsem. Byla jsem úplná troska a v mých očích bylo všechno problém. Nedokázala jsem se vypořádat s úplně normálními situacemi, a když přišly problémy, položilo mě to. Byla jsem psychicky totálně na dně a nevěděla, kudy ven z toho pekla v mojí hlavě. Nicméně, zašla jsem k psycholožce a ta mi postupem času odhalila všechno, VŠECHNO. I když už jsem tehdy věděla, jak tak nějak se sebou pracovat, dostala jsem úplně jiný nadhled a začala si všímat toho, jak moc mě ovlivnila moje minulost, konkrétně výchova.

Veškeré problémy, které jsem si s sebou nesla, pocházely právě z dětství. Najednou jsem to všechno začala vidět a všímala si toho, jak moje reakce souvisejí s tím, co mě naučili. To byl první krok – vidět. Teď ten druhej krok, ten těžší – měnit. Je to fakt zatraceně těžký, když máte nějakej základ, a většinu z něho teď musíte změnit k lepšímu. Přestat se bát, uklidnit se, zaměřit se na sebe. Je to cesta, která je dlouhá, a rozhodně ji nemám dokončenou, ale už teď vidím obrovský zlepšení. Rozhodně doporučuju zajít si na terapii i v případě, že se sebou umíte pracovat, dost možná vám to půjde rychleji. A když ne, nemáte co ztratit.

Jak jsem se vyrovnala s úzkostí

No a teď k tomu hlavnímu. Co se stalo tak závratnýho, že jsem se s úzkostí vyrovnala, a i když ji sem tam mám, neotravuje mi život? Rozklíčovala jsem veškerý situace, při kterých jsem úzkost měla a zhodnotila, co mě vlastně tak děsí, že se moje tělo musí bránit. Ze všech mých zkušeností vyšlo, že prostě není čeho se bát, všechno nějak dopadne, a HLAVNĚ – všechno dopadne dobře, i když se to tak na první pohled nemusí zdát. Protože jsem věřící, dost mi to pomáhá oprostit se od úzkostných myšlenek a prostě věřit, že to se mnou Bůh myslí dobře.

Protože úzkosti pramení z obav z budoucnosti, je třeba se zaměřit na přítomnost. Je normální myslet na to, co bude, jen ne dvě hodiny. Pokud úzkosti máte, znáte to – zamyslíte se nad situací, která vás čeká a představíte si, jaké to asi bude a jak budete reagovat. O hodinu později se ve vaší hlavě přehrává akční horor, ze kterého nemůžete spát, dýchat ani se hýbat. Totálně vás otupí vaše myšlenky, chápete to? Chápete, že celou tuhle komedii, celej ten hroznej film jste si způsobili sami? Zatímco se planeta dál točí a navenek se vůbec nic nezměnilo, ve vás se změnilo všechno, a to jen kvůli jedný blbý myšlence. Tohle všechno dokáže úzkost.

Klíčem je ovládat to, jak daleko zajdete. Přemýšlejte nad budoucností, ale zastavte se v moment, kdy přemýšlíte nad tím, co kdyby. Já osobně mám ,,zakázaný témata„, což jsou témata, nad kterýma ani nemá smysl přemýšlet, a proto pokud se nějakým způsobem dostanou do mojí mysli, ani je nerozvádím a prostě je nechám být. Vaše mysl vás neovládá, můžete si vybrat, na co chcete reagovat, a na co ne. Já si myslim, že všichni tak nějak tušíte, cítíte to uvnitř, co vám vadí, co vám dělá radost, aniž byste se nad tím zamýšleli. Travte tudíž více času prožíváním a míň přemýšlením. Řiďte se svým srdcem a buďte sami k sobě upřímní. Díky tomu se dopracujete tam, kam chcete, a psychické problémy vás postupně opustí. Nebo spíše, vy opustíte je.

Moje tipy

• Pokud prožíváte úzkost, zaměřte se na to, co vám ji vyvolalo.
• Pokud znáte příčinu, zamyslete se nad tím, co je potřeba změnit pro to, abyste se cítili v psychické pohodě.
• Pokud přemýšlíte nad určitou situací déle než 5 minut, zastavte to. Zapomeňte a nechte být.
• Zaměřujte se na věci okolo vás, vyjděte ze své hlavy ven a přestaňte analyzovat.
• Vše, co se odehrává ve vaší hlavě, se odehrává ve vaší hlavě – nepleťte si realitu s představou. Vše funguje úplně jinak, než si myslíte.
• Na ničem nelpěte. Jestli to dopadne tak či tak, zvládnete to. Svět se nehroutí kvůli tomu, že něco nevyjde dle vašich představ.
• Snažte se vyhnout lékům a namísto toho si najděte přírodní formu pomoci – já vaporizuju CBD tady (slevový kód BYELI10) nebo tady (slevový kód eliskavachkova), což doporučuju spíš tak jako preventivně, když cítíte, že to na vás jde. Při prožívání nejhoršího mi pak vždycky pomohl kratom (volte červený, ten je na zklidnění), který mi vyčistí mysl a přivodí dobrou náladu i motivaci.

Zkušenosti, které mi otevřely oči

1. Všechno je o přístupu a vnitřním nastavení. Vždycky jsem si myslela, že pokud pojedu sama do cizího města, ztratim se, někdo mě unese, znásilní nebo se budu cítit vyděšeně, protože se nemám na koho obrátit. Realita? Svět je prostě svět a je jedno, kde jste. Přepadnout vás můžou stejně pravděpodobně před barákem jako ve Španělsku nebo Americe. Jen vy víte, že z daného místa nepocházíte, a jen vy rozhodujete o tom, jak moc to dáte najevo. Když jste sebevědomí, rozdáváte okolo sebe energii, která neláká špatné lidi ani situace. Přestaňte věřit svojí hlavě a přesvědčte se sami. Já jsem třeba zjistila, že se v tý Praze dokážu i vyznat, ha!
2. Kdykoliv něco zažívám poprvé, říkám si, jak to asi bude probíhat – chyba. Všechno bude úplně jinak, než si dokážete představit, a mám pocit, že je to v realitě vždycky jednodušší. Kdybych se nestresovala, vše by proběhlo úplně stejně, jen bych třeba nedostala migrénu. A jelikož už si to uvědomuju, vím, že pokaždé, kdy přijde nová zkušenost, prostě přijde, a není potřeba se na ni připravovat.
3. Čím víc se bojím, tím víc to bude v pohodě. Dokážu se vystresovat do neskutečný podoby, kdy se mi dělá zle a nezvládnu vůbec nic. Dneska už vím, že pokud je pro mě něco opravdu velkej stres, i když vlastně zas tak o nic nejde, bude to o to víc v pohodě. Vyváděla jsem třeba, když jsem se měla setkat s někým poprvé, strávit s ním nějakej čas, ale vlastně jsem o to tak úplně nestála, ale prostě jsem to musela zvládnout. Výsledek? Nebyla jediná věc, na kterou bych si musela stěžovat.

VÝZVA: #letshealourselves

Já vim, že je to těžký, ale je to potřeba. Pojďme do toho všichni společně pod hashtagem #letshealourselves. Dejte storíčko pokaždý, kdy budete mít potřebu se s ostatními podělit o to, co jste zvládli nebo překonali. Inspirujete tím ostatní a šíříte myšlenku, že každý z nás se denně vypořádává s něčím, o čem ostatním neříká.

Pokud máte další tipy, myšlenky nebo se chcete podělit o cokoliv, co s mentálním zdravím souvisí, použijte hashtag na Instagramu, označte @feminine.cz a sdílejte!

Páčko,

Ellie, The Boss Bitch