Eliška Vachková Ahoj všichni! Dvacet mi bylo před 2 lety, a i když se to nemusí zdát tak dávno, spousta věcí se u mě za tu dobu změnila, zcela přirozeně. Kromě toho, že jsem lepším člověkem a umím se sebou lépe pracovat, jsou zde také další věci, kterých si nevšímám jen u sebe. Zkrátka a dobře, po dvacítce přichází změna, a nikdo mi to nevymluví. Co všechno obnáší u mě?
1. Chodím ráda spát brzy
Jako mladší jsem MILOVALA ponocovat. Chodit spát v půl jedenáctý mi přišlo brzo a koukat na YouTube videa do tří do rána jako ideální nápad. Dneska mám večerku maximálně v jedenáct, a to kvůli tomu, abych vůbec něco stihla. Když můžu, jdu spát klidně dřív, a ráda. Nenuťte mě chodit na party, která končí po dvanáctý, usnu vám tam!
2. Piju jen, když můžu
Co se týče alkoholu, má láska k němu stále trvá, samozřejmě, jen se změnil postoj ohledně toho, kdy piju. Zatímco v minulosti jsem pila cca 2x do týdně (skleničku whiskey), dneska skoro zapomenu, že bych si vlastně něco mohla dát. Buďto cvičím, takže nechci pít kvůli výkonu, nebo mám jiné aktivity, ve kterých by mě alkohol unavil. Stane se tak málokdy, že bych si něco dala, ale když už, tak si to ohromně užívám.
3. Vstávám dřív
Vyspávání do 11 dopoledne už dávno odzvonilo. Namísto toho si nastavuju budíka i na víkend, a to maximálně na osmou ranní. Přece chci něco stihnout, ne? Navíc se necítím dobře, když „přespím“.
4. Potřebuju ráno procházku
Moje záda to bez ranního pohybu nedají. Jakmile nedojde na mou klasickou ranní procházku, nesmím si sednout, jinak budu trpět. Ani nemluvím o tom, co prožívám, když musím někam autobusem či vlakem. Tělo už si umí říct, co chce a je nekompromisní. Jakmile to nesplním, dá mi dost jasně najevo, že se mu to nelíbí. Kdo ví, třeba mi to zachrání zdraví do budoucna.
5. Nezvedám telefon, když nemusím
Znáte to, jak běžíte ke zvonícímu telefonu, protože zrovna někdo volá? Dneska už se jen kouknu, kdo to je a rozhodnu se, jestli teď opravdu chci s danou osobou mluvit. Mám nyní čas? Náladu? Chuť se bavit obecně? Nebude mě to zdržovat v práci? Stejně jako odmítnu schůzku, odmítnu i hovor tím, že ho jednoduše nezvednu. Samozřejmě dám pak vědět, jestli šlo o něco zásadního, ale vlastně mi vadí ten koncept toho, že musíte být na příjmu, když si daný zrovna vzpomene. Mějte svou svobodu.
Co děláte vy po dvacítce?
Vzhledem k tomu, že zním jak totální babička, by mě zajímalo, co děláte po dvacítce vy (v případě, že vám je přes dvacet)? Určitě v tom nejsem sama, generace Z začíná podobným chováním vynikat, jelikož se ve sletu událostí prostě cítíme všichni unavenější a vyčerpanější. Možná proto chceme mít děti, až se opravdu usadíme a pracovní shon bude za námi (snad). Jak to máte vy?
Ellie, The Boss Bitch
Přečtěte si také o tom, jestli se vyplatí být OSVČ.
Sledujte nás na Instagramu a Tik Toku a poslouchejte náš podcast Slay and Pray.
